V nakladatelství Pointa vyšel román De(bil)níček od Veroniky Lechnerové. „Knížka o tom, že navazování vztahů občas nejde podle našich představ. A pokud je člověk sociální antitalent jako já, platí to dvojnásob.“ Těmito slovy popisuje svůj román psaný formou deníkových zápisků debutující autorka, která čerpá ze svého blogu a podcastu s názvem Čas kávičky.

„Vyprávím především o vztazích, a to ve formě příběhů, které jsem zažila. Jak jsem na cestě za hledáním té pravé lásky místo svatebních zvonů spíše cinkala o hranu absurdity. Skákala jsem z bláta do louže, ztrácela se v dálavách Tinderu a doufala, že ten, kterého jsem zrovna potkala, je vážně už ten poslední. Ale jelikož svůj milostný život vedu jako krávu za ocas, tak to ten poslední nikdy ani náhodou nebyl,“ říká Veronika Lechnerová.

Kniha je určena pro všechny ženy, dívky, matky i dcery, které někdy při hledání toho správného partnera tak trochu ztratily samy sebe. Je jedno, kolik ti je, to své si tam najde každá. A nakonec možná s úsměvem na tváři zjistíš, že tuhle knížku napsal někdo, kdo je na tom dost podobně jako ty.

Veronika Lechnerová je autorkou blogu a podcastu Čas kávičky, kde se špetkou humoru vypráví příběhy z běžného života. Blog založila před pár lety anonymně. „Byl to takový můj internetový šuplík, kam jsem v podobě článků schovávala všechny strasti a slasti svého nepříliš slavného vztahového života,“ říká. Vystudovala mimo jiné obor pedagogika se zaměřením na vzdělávání na Univerzitě Karlově a pracovala také jako personalistka. „Ve své podstatě jsem ale kreativní duše, která má talent pro navazování bizarních známostí. A proto jsem se rozhodla dát pár nejlepších příběhů ze svého života dokupy v podobě románu a vydat jej knižně na Pointě,“ dodává Veronika.

De(bil)níček je k dostání ve všech velkých knihkupectvích, na jejich e-shopech i přímo na stránkách Pointy.

Ukázka:

Veronika Lechnerová: De(bil)níček

Rozchod a návrat do společného bytu k rodičům. To jakožto budoucí třicítka vážně nechceš. Zkus si teď na chvíli představit, že sedíš na své dětské posteli a se skleničkou vína se groteskně utápíš v sebelítosti. A tvoje vrstevnice na sídlištním pískovišti před tvým domem v tom samém okamžiku prosí ratolesti, aby si laskavě necpaly hrabičky vzájemně do uší. Ano, nejspíš už tušíš, že se ti právě chystám vyprávět svůj příběh. A věř mi, že v tu chvíli jsem si myslela, že už nemůže být hůř. To jsem ale ještě netušila, že ten pravý kolotoč pochybných známostí teprve začíná.