V polovině října tohoto roku měl premiéru nový videoklip Marka Ztraceného s názvem Naše cesty. Videoklip připomíná dobu totalitního režimu u nás a zobrazuje mladý pár na útěku přes šumavský hraniční přechod. Jde o krátký film, kde hlavní role ztvárnili herci Patricie Pagáčová a Matouš Ruml, v klipu si zahráli také herci Michal Dlouhý a Robert Jašków. Jak probíhala tvorba tohoto díla plného emocí jsme se zeptali Jaroslava Zderadičky a Daniela Horníka ze společnosti FILMZLICINCOMPANY, která se postarala o filmovou produkci.

Jaká byla spolupráce s Markem Ztraceným?

DH: Vzhledem k tomu, že jde o již čtvrtý videoklip, který jsme pro Marka režírovali, vše probíhalo na kamarádské úrovni a v příjemné atmosféře.

JZ: Asi i díky této dlouhodobé spolupráci nám Marek dává naprosto volnou ruku, co se týče námětu a samotného ztvárnění jeho videoklipů, a o to víc nás pak baví na těchto projektech pracovat.

Jak je to vlastně s původním významem písně? Byl takový, jak je ztvárněn ve videoklipu?

JZ: Rozhodně ne. Myslím si, že skutečnost, že se na písničku, která se může zdát na první poslech jako lovesong, podařilo navázat takto silné téma, prospěla i samotnému songu, který díky tomu dostal jiný, hlubší úhel pohledu. Je až fascinující, jak text písně působí, v dobrém slova smyslu dvojsmyslně ve chvíli, kdy ji doplňuje audiovizuální dílo s tímto vážným, politickým tématem.

Takže jste v podstatě svou vlastní interpretací pozměnili původní význam písně…

DH: Jak říká kolega, se vší skromností si myslíme, že videoklip vlastní song povýšil a dostal do něj díky obrazově ztvárněnému příběhu naší dvojice více emocí pro diváky, než by předala skladba samotná.

Kdo přišel s námětem?

DH: Měli jsme vymyšlených námětů několik, ale s tím pravým sametovým přišel kolega Jaroslav.

JZ: Od začátku jsem chtěl do klipu dostat jistý naturalismus a chlad. Les, pochmurná atmosféra, zamilovaná dvojice na cestě kamsi. Po několika sezeních nad námětem a nesčetně poslechů písničky s mým režijním kolegou, při kterých jsme text a jeho význam ohýbali do všech stran, jsem si uvědomil, že Naše cesty nemusí být jen milostné, ale můžou to být třeba i cesty za svobodou a najednou to získalo jiný rozměr.

Co je tedy pro vás hlavní sdělení?

DH: Hlavní sdělení bych shrnul do jedné věty, kterou pronese v dovětku Michal Dlouhý a zní: Svoboda nebyla vždy samozřejmostí. To bychom si měli uvědomovat zvláště v aktuálním politickém prostředí.

JZ: Také mě baví fakt, že naše práce možná dokáže přenést porevoluční generace do doby, kterou nezažili a jejíž hrůzy si jen těžko dokážou představit z pouhého vyprávění či učebnic.

Jak se vám s tímto tématem pracovalo? Přece jen tuto dobu sami nepamatujete…

DH: Vzhledem k tomu, že jsme tuto dobu s kolegou nezažili a známe ji jen zprostředkovaně z vyprávění rodičů a prarodičů, vnímali jsme vůči tomuto tématu určitý respekt, abychom nic nepodcenili a bylo vše „dobově“ správně. Dělali jsme poctivé rešerše, scházeli jsme se se starousedlíky z Železné Rudy, kde se klip natáčel, a vyslechli si jejich příběhy o této době. Taktéž jsme komunikovali s bývalými „PSáky“ a historiky, se kterými jsme řešili praktické věci typu, jak vypadal hraniční přechod, jakým způsobem lidé utíkali a jak probíhalo jejich případné pronásledování při pokusu o překročení státní hranice.

JZ: Samozřejmě velký kus práce odvedla výprava a stylisti, kteří naprosto perfektně splnili naše požadavky a podařilo se nám tak přenést do totalitního režimu.

Ve videoklipu účinkují známá herecká jména, jaká byla spolupráce s nimi?

JZ: Pro režiséra je vždy radostí pracovat s takovými profíky, které jsme měli na tomto projektu na place. Jejich vedení a celková práce s nimi je jaksi samozřejmá. Nebráníme se jejich vlastním invencím v rámci role… vlastně mě to dost baví. Je přínosem, když herec přijde s vlastními nápady nad rámec našeho režijního vedení, a tím tak více prokreslí charakter své postavy.

DH: Další nespornou výhodou obsazení takovýchto jmen je fakt, že přinesou výslednému dílu další vizibilitu.

Nebáli jste se obsadit pár herců, který je znám jako pár ze seriálu?

DH: Občas se stává to, že známí herci mají u diváků přiřazený charakter z předešlé role, ze kterých je divák zná. Z toho jsme měli trochu obavu u obsazení hereckého páru ze seriálu Ulice, Matouše Rumla a Patricie Pagáčové. Naštěstí náš příběh a jejich herecký projev byl natolik silný, že se dle našeho soudu podařilo vytvořit nový, neokoukaný pár.

Jak probíhalo samotné natáčení v šumavských lesích? 

DH: Během celé preprodukce tohoto projektu jsme se modlili, aby bylo hlavně ošklivé počasí a nesvítilo sluníčko, protože to by zničilo chladnou a nepříjemnou atmosféru, kterou jsme z klipu potřebovali dostat. Naštěstí byly naše modlitby vyslyšeny a počasí bylo opravu škaredé.

JZ: Možná až moc. I když jsem věděl, že je to pro atmosféru klipu opravdu dobře, několikrát jsme museli kvůli silnému dešti přerušit natáčení, které bylo v tomto nečase opravdu jedno z nejnáročnějších, které jsme zažili. Naštěstí tyto všechny produkční překážky výslednému dílu jen prospěly.

Šumavské lesy jste pro natáčení zvolili tedy hlavně kvůli počasí?

JZ: Klip bychom mohli v podstatě točit v jakémkoli jiném lese, vzhledem ke skutečnosti, že jsme si vlastní hraniční přechod stavěli takzvaně „na zablácené louce“, ale chtěli jsme využít jakési autentičnosti místa, kde k útěkům za svobodou skutečně docházelo.

DH:…a v neposlední řadě jsme chtěli využít toho, že Marek Ztracený je neodmyslitelně spjatý se Železnou Rudou.

Došlo na nějaké potíže?

JZ: Asi nejzásadnější potíž nastala ve chvíli, když Matouš Ruml po natáčení nejnáročnějšího obrazu, ve kterém se topí v ledové, rašelinné bažině zjistil, že v přistaveném karavanu neteče teplá voda (smích).

DH: Po chvíli jsme přišli na to, že ohřev vody přepnuly stylistka s maskérkou na vytápění kabiny karavanu, aby jim nebyla zima (smích).

Jak dlouho se natáčelo?

JZ: Část štábu jela na Šumavu den před natáčením, aby se vše zvládlo připravit. Zbytek štábu dorazil druhý den na čtvrtou hodinu ranní, kdy se začalo natáčet. Skončili jsme téhož dne, když nám padlo světlo okolo sedmé večer. V menším štábu jsme měli ještě týden na to půldenní dotáčku jednoho obrazu. Abychom nemuseli opět štáb vypravovat na Šumavu, jsou dva záběry, na kterých si Matouš Ruml a Patricie Pagáčová prohlížejí pohlednici z Londýna, natočené v lesíku za Českou televizí na Kavčích horách.

Takže bylo natočeno v podstatě za den…

DH: Rádi bychom natáčeli déle, tomuto námětu a tématu by to určitě prospělo, ale i přes to, že je Marek Ztracený jeden z mála českých interpretů, kteří do klipů investují, Česká republika není bohužel takovým trhem a nemá tolik posluchačů, aby se videoklipům mohla věnovat taková péče a čas, který by si zasloužily.

Jste s výsledkem spokojeni? Udělali byste něco jinak?

JZ: Bývá pravidlem, že už ve chvíli, kdy odevzdáme jakýkoli projekt víme, co bychom udělali jinak a lépe. Tenhle pocit ale asi prožívá většina tvůrců.

DH: Není tomu jinak ani u tohoto projektu, kde je nám líto několika záběrů, které jsme kvůli náročnosti natáčení a nedostatku času nestihli natočit a v klipu je postrádáme. To, ale naštěstí divák neví. Teda nevěděl doposud (smích).

Klip: https://www.youtube.com/watch?v=KzEdxAPNAiM