První rozhovor jsem s JARMILOU GYÖNGYÖSI dělala v roce 2008, tehdy to byla známá kadeřnice, školitelka a spolumajitelka salonu v centru Prahy, jehož zdi byly vyzdobené originálními obrazy. Byly to první obrazy, které malovala ve volném čase a dělala jimi radost svým známým. V roce 2018 už jako malířka měla svou první výstavu. Nyní jsou její díla k vidění v pražské galerii U Zlatého Kohouta na Skupinové výstavě. Jak se z kadeřnice stane malířka?

Dlouhá léta jste pracovala jako kadeřnice, nechybí vám to? Odskočíte si někdy ke kadeřnickému křeslu, nebo jste nůžky vyhodila do popelnice?

Myslím, že jsem této profesi už dala všechno – svůj čas, mysl i duši. Neskutečně mě to naplňovalo. Pracovala jsem v oboru, který byl zároveň mým velkým koníčkem, a věřila jsem, že do konce života budu stát u kadeřnického křesla. Práce s lidmi mě bavila, ale když se ohlédnu zpátky, mám pocit, že jsem opravdu dosáhla všeho, co je v tomto oboru možné. Měla jsem možnost účastnit se soutěží, přehlídek, školení vedených vlasovými stylisty z celého světa i zaškolovat další kadeřníky. Jenže pak přišel syndrom vyhoření…

Nechápala jsem, co se se mnou děje, proč jsem ztratila chuť do práce, a bylo mi z toho smutno. Toto období trvalo rok. Vždycky budu mít respekt ke kadeřnickému oboru. Nůžky jsem samozřejmě nevyhodila, občas si ke kadeřnickému křeslu odskočím, ale opravdu jen výjimečně. Před 15 lety jsem ze dne na den získala dar malby a dnes se malování věnuji naplno. Našla jsem v něm nový smysl života.

Připravilo vás povolání kadeřnice na malířství?

Tato profese mi neskutečně otevřela obzory. Přivedla do mého života spoustu zajímavých lidí, přátel, naučila mě respektu, pokoře i ctižádosti. Ale nevím, jestli mě zrovna připravila na malířství. Myslím, že kreativitu a lásku k umění jako takovému jsem dostala do vínku.

Pomohla vám například koloristika, která se týká výběru a míchání barev na vlasy?

Rozhodně, míchání barev vždy bylo moje hobby.

Vycházíte stále z automatické kresby? Absolvovala jste nějaké kurzy, nebo jste v malování samouk?

Automatická kresba, ano, prý se tomu tak říká. Ale proč, to nevím, přestože jsem se snažila zjistit, co to znamená. Každopádně se s tím úplně neztotožňuji. Nemusím před malováním pořádat žádné spiritistické seance, ani meditovat nebo mít naprostý klid při tvorbě, jak se někde píše. Přesto věřím, že mé obrazy mají energii. Cítím, že mají schopnost léčit, nasměrovat člověka na novou cestu, dělat mu radost, dodat mu klid, harmonii, lásku…

Jsem samouk, ale vidím, jak se má tvorba posouvá dál a dál, postupně sama objevuji nové možnosti a techniky. Obvykle při malování poslouchám hudbu – jakoukoliv. Mám štěstí, že na každém stylu se mi něco líbí. Poslouchám rock, jazz, soul, blues, techno i lidové písně, tvrdím, že hudba mi dává křídla.

Malujete pouze abstraktní obrazy? Nelákají vás portréty nebo krajinky?

Můj směr je abstrakce. Krajinky ani portréty mě nelákají, přestože velmi obdivuji umělce, kteří je vytvářejí. Ráda se na tyto obrazy dívám – je v nich také obrovské kouzlo, kus velkého umění, kreativita a dokonalost. Jednou jsem zkusila olejem namalovat podle obrázku vázu s květinami. Chtěla jsem vědět, jaké to je malovat rozumem. Povedlo se, měla jsem z toho obrovskou radost, jenže jsem někde uvnitř cítila, že to není směr, kterým bych teď měla jít. Ale kdo ví, čas ukáže…

Kolik obrazů ročně vytvoříte? |Malujete výhradně pro výstavy, nebo třeba i na zakázku?

Těžko říct, kolik obrazů ročně namaluji. Ale protože je to nyní moje hlavní činnost, tak určitě více než v minulých letech. Vystavovat jsem začala až loni, po mnoha letech malování. Přiměl mě k tomu jeden významný akademický malíř a soudní znalec. Řekl mi: Maluj a vystavuj, tvé obrazy mají sílu a duši, lidé by je měli vidět. Podpořili mě i přátelé a rodina. Maluji nyní hodně pro výstavy, ale najdu si čas i na obraz na zakázku.

Prodáváte své obrazy, nebo se s nimi nerada loučíte?

Maluji obrazy právě proto, aby dělaly radost jiným. Výstavy jsou pro mě důležité, a pokud se nějaký obraz prodá, tak mě to naopak těší.

Promítají se do obrazů vaše pocity?

To ne, ke každému obrazu přistupuji s vizí určitého zadání. Úžasné je malování na míru – téma si zvolí dotyčný sám a já se snažím namalovat obraz tak, aby jeho energie působila jen a jen na jeho majitele, včetně barevných kombinací.

Máte dvě hudebně nadané dcery. Ovlivňujete se navzájem?

Ano obě moje dcery jsou zpěvačky. Petra alias Gygy je rockerka a Leona se věnuje soulové muzice, nyní převážně gospelu. Jsem jejich největším fanouškem, ale výběr skladeb a to, co chtějí zpívat, nechávám jen na nich, stejně jako ony mi neříkají, co a jak mám malovat.

Starší dcera je rovněž původní profesí kadeřnice. Upravujete si vlasy navzájem, nebo máte nějakou jinou kadeřnici?

Petra se tomuto oboru už dlouho nevěnuje, přestože byla velmi nadaná a vyhrála dokonce i jednu kadeřnickou soutěž. Láska k hudbě byla silnější… Pokud jde o úpravu vlasů, tak máme každá svého kadeřníka.

Máte stále ráda Itálii? Ovlivnili vás nějak italští malíři (nebo třeba kadeřníci)?

Itálie je má srdeční záležitost už proto, že jsem dlouhá léta spolupracovala s italskou kadeřnickou firmou. Mentalita Italů mi je velice blízká. Ano, ovlivnili mě italští kadeřníci, kteří jsou neskutečně kreativní. A vliv věhlasných italských mistrů malířů je také nesporný. Ráda bych jednou v Itálii vystavovala své obrazy a myslím, že už není daleko doba, kdy se mi toto přání splní.

Právě probíhá výstava vašich obrazů. Jaká díla tam návštěvníci mohou vidět?

Momentálně probíhá Skupinová výstava v nádherné galerii U Zlatého kohouta v Praze, kde mohou návštěvníci vidět spoustu krásných děl od různých umělců. Mé obrazy jsou dva s názvy Zimní síla a Zázrak života.

Co dalšího chystáte v roce 2019?

V tomto roce chci hlavně malovat, a to, co přijde, ukáže čas.