Chystáte se okroužkovat svého partnera a dát tak celému světu na vědomí, že je láskou vašeho života? Snubní prsteny jsou odedávna symbolem manželství, dlouhodobého láskyplného vztahu dvou lidí, kteří se rozhodli jít životem společně. Jaké tradice se k nim vážou a jakou podobu mají ty momentálně nejžádanější a nejmódnější? Zeptali jsme se JOSEFA ZDEŇKA, majitele velkoobchodu ZLATÝ SVĚT.

Tvar snubního prstenu (kruh, který nemá konec ani začátek) představuje nezlomitelný slib a závazek. Snubní prsteny si vyměňují při svatebním obřadu ženich s nevěstou jako symbol slibu lásky, věrnosti a spojení. Měly by být vyrobeny z kvalitního materiálu, aby vydržely dlouhá léta bez významných změn. K jeho výrobě se používá nejčastěji bílé nebo žluté zlato, ale také stříbro nebo chirurgická ocel, případně růžové zlato či kombinace různých kovů. Obvyklé je podobné provedení obou prstenů. Nevěsta může mít prsten ozdobený kamínky – zirkony nebo brilianty. Na vnitřní stranu prstenu je možné vyrýt krátký text, datum svatby nebo jména novomanželů.

„V současnosti je zájem především o prsteny z bílého zlata, cenově dostupnější variantou je stříbro nebo chirurgická ocel. Už jsem se ale setkal i s požadavky na alternativními materiály, jako jsou plasty nebo třeba beton. To ovšem není moje parketa… Trendem je používání briliantů, především na dámský prsten,“ říká Josef Zdeněk. Znamená to, že už snubní prsteny nejsou stejné pro nevěstu i ženicha? „Většinou muž jako gentleman nechá budoucí nevěstu vybrat si brilianty a sám zvolí jednodušší variantu, zpravidla hladkou. Ale měl jsem už objednávku, kdy se do dámského prstenu vsazovaly bílé brilianty a do pánského černé. Lidé touží hlavně po originálních špercích – individualita je trendem naší doby,“ potvrzuje Josef Zdeněk, který se specializuje především na dovoz drahých kamenů včetně diamantů.

A přetrvává tradice zásnubních prstýnků? „Rozhodně, mám pocit, že zásnubní prsteny jsou dnes důležitější než snubní. Muži si dávají opravdu záležet, aby své vyvolené udělali radost a trefili se jí do vkusu. Minimálně jeden krásný briliant je základ,“ vysvětluje Josef Zdeněk. Traduje se prý, že zásnubní prsten by měl mít hodnotu zhruba trojnásobku měsíčního plat potencionálního ženicha.

Jen pro pořádek. Zásnubní prsten má dát všem na vědomí, že osoba, která jej nosí, je zadaná a bude se vdávat. V západních kulturách nosí zásnubní prsten zpravidla ženy a takový prsten je ozdobený diamantem nebo jiným kamenem. Jinde je tradice, podle níž nosí muž a žena stejný zásnubní prsten, nebo jsou zásnubní prsteny používány i jako svatební. Zásnubní prsten obvykle předává muž jako dárek ve chvíli, když žádá ženu o ruku, a navléká jí ho na levý prsteníček. Tím dává najevo svůj zájem o budoucí sňatek a pečetí souhlas ženy.

Z historie:

Starověký Egypt – prsten jako symbol nekonečna

Egypťané prý při svatebním obřadu využívali prstýnky již kolem roku 3 000 př. n. Splétali je z rákosu nebo konopí, které rostly kolem životadárného Nilu. Muž provlékal své ženě prsteníček otvorem prstenu, který měl představovat vstup do společné budoucnosti. Nasazením prstýnku vkládal důvěru ve svoji vyvolenou a v její schopnost pečovat o společný dům. Snadno zničitelné rákosové kroužky brzy nahradily obroučky vyřezávané z kostí, kůže nebo slonoviny.

Starověký Řím – prsten za nevěstu

Římané často předávali prsten nevěstinu otci jako symbolickou platbu za manželku. Ve 2. století př. n. l. si římští manželé dávali hodnotné obroučky z drahého kovu jako odznak důvěry: muž ženě věřil, že se dobře postará o jeho cenný majetek. Z těchto časů pochází i první vyrývání vzkazů na prstýnky. Prsteny se mohly nosit na jakémkoli prstu, přesto Římané i Řekové upřednostňovali čtvrtý prst levé ruky, neboť věřili v jeho přímé spojení se srdcem.

Židovské tradice – nenositelný snubní prsten

Židé nosívali snubní prsten na prostředníčku nebo palci, dnes ale dávají přednost spíše ukazováčku. Ve starověku při svatbách využívali zvláštní obroučky tvarované jako střecha židovského chrámu, které byly tak neforemné, že se nedaly nosit obvyklým způsobem. Častokrát je vlastnila synagoga a na svatební ceremonii je pouze zapůjčovala.

Křesťané – přijali pohanskou tradici

Dlouhá staletí vnímali křesťané předání snubního prstenu jako pohanskou tradici. Svůj názor změnili až v 2. polovině 9. století, kdy církev začala oslavovat oficiální sňatky. Dle zvyku měl ženich po slovech „Tímto prstenem si tě beru za ženu“ nasadit obroučku na prst a pokračovat větou „Toto zlato a stříbro ti dávám“ a vložit nevěstě do dlaně mince. Ve středověku nebylo manželství nutně spojením dvou milujících se duší, ale smlouvou mezi rodinami a způsobem, jak zajistit ekonomickou soběstačnost mladého páru.

Romantická renesance – když dva se v jedno spojí

Z romantické Francie pochází tzv. gimmel prstýnek tvořený dvěma propletenými kroužky – jedním pro nevěstu, druhým pro ženicha. Až do svatby nosili snoubenci jeho jednotlivé části, pak předal muž svoji polovinu nevěstě a ona je po obřadu nosila jako jeden spojený šperk.

20. století – rozmach pánských snubních prstenů

Až do 40. let 20. století pánové snubní prstýnky nenosili. Teprve válečné časy je při bojích v zámoří a daleko od domova přiměly nasadit na prst kroužek jako demonstraci vzpomínek na manželku a odhodlání vrátit se k ní. Po 2. světové válce se důkaz lásky proměnil v tradici.