Vlnu v létě? To nikdy! Vlna přece představuje teplé norské svetry, babiččiny ponožky, dětské kulichy a hřejivé ovčí rouno. Jenže vlna je univerzální materiál – v zimě hřeje a v létě chladí. Nevěříte?

Co např. lehký vlněný voál? Což je mřížovitá tkanina s hladkou vazbou, podobná závoji, ze které se šijí letní šaty, šátky a topy. Nebo vlněný žoržet – také se používá na vzdušné letní šaty, ale na rozdíl od voálů má ostřejší omak (název pochází od jména francouzské designérky Georgette de la Plante). Lehké vlněné sukno je určeno na letní vzdušné kostýmky. A možná jej najdete ve skříni po babičce nebo u dědova „božíhodového“ obleku. „Vlna je rozhodně celoroční materiál,“ potvrzuje odborník na vlnu, Martin Bernátek ze zlínské Ovečkárny. „Příze z ní se používá jak na velmi teplé, tak na prodyšné, lehké, voděodolné, komfortní tkaniny. Jejich užitná hodnota závisí na typu vazby nití při tkaní,“ dodává. Hodně o tom vědí sportovci a aktivní lidé, kteří si oblíbili atraktivní merino vlnu. Ta se dnes stala nedílnou součástí šatníku outdoorových nadšenců – v horku chladí, ve vlhku odvádí pot a v noci hřeje i vlhká. A hlavně má antibakteriální a samočisticí vlastnosti a trvá několik dní, než ji propotíte a pohltí ji nepříjemný odér! Vlna provází člověka několik tisíc let, kvůli ní se stínaly hlavy, vytvářely nové zákony a hroutily burzy. Se vší odpovědností můžeme říct, že je to materiálem minulosti i budoucnosti!

Jedna ovce na osm lidí

Na naší planetě žije v současné době asi jedna miliarda ovcí. Převážná část je určena na maso a mléko. My se ale zaměříme na ta chundelatá klubíčka, kterým narostla krásná huňatá srst – tedy tři, pět, 10 i a někdy i 18 kg vlny, kterou je třeba jednou i vícekrát ročně sestřihnout. Mezi největší výrobce vlny patří Austrálie, Čína a Nový Zéland s celkovou roční produkcí asi 2 miliony tun. A 60 % z toho množství se používá k výrobě oděvů. Zbytek například jako tepelný izolátor při stavbách příbytků.

Ovečky do Anglie přivezli Římané

Do čeho se odívali naši předci? Zprvu do kůží a kožešin zvířat, která si ulovili. A pak se jednou člověk chopil jehly a nitě a začal kusy materiálu sešívat. První tkaná vlněná látka zahřála lidi zhruba před šesti tisíci lety, a to na území dnešního Íránu. Na všeobecném rozšíření hřejivé textilie měly velkou zásluhu hlavně nenáročné ovce. Mohou se totiž pást kdekoliv, včetně značných nadmořských výšek. Jejich odolnosti si všimli staří Římané a právě díky nim se vlna rozšířila po celém antickém světě. Chovy zakládali Římané ve všech dobytých provinciích – od severní Afriky přes Španělsko až po britské ostrovy. A vlna tvořila i základ šatníku římských obyvatel. Klasickým oděvem byla tunika, podobná dlouhé košili bez rukávů s délkou ke kolenům. Bohatí a svobodní muži přes ni nosili tógu – vlněnou látku, kterou složili do záhybů a ovinuli okolo těla.

Kolumbus i Medici

Zlatý věk zažívala vlna ve středověku. Na její produkci se specializovala řada evropských měst a na obchodu s vlnou zbohatly některé významné rody z Janova, Benátek i Florencie, včetně Medicejů. O významu vlny ve Španělsku svědčí fakt, že se v 16. století mohla jehňata plemena Merino vyvážet pouze s královským souhlasem. A porušení se trestalo smrtí. Právě výnosy obchodu s vlnou pomohly financovat slavné výpravy Kryštofa Kolumba. On a dobyvatel Hernán Cortés se zase zasloužili o to, že ovce našly nový domov také za oceánem v „Novém světě“.

Předsednictví na křesle z vlny 

Hlavním vývozcem surové vlny se nicméně stala Anglie, která své pozice dosáhla promyšlenou politikou. V roce 1377 zakázal král Eduard III. dovoz vlněných produktů na své ostrovy a naopak do Británie povolal vynikající vlámské tkalce, kteří měli místním předat své umění. Už kolem roku 1660 tak vývoz vlněných textilií představoval dvě třetiny anglického zahraničního obchodu. Ostatně sám předseda Sněmovny lordů dodnes usedá na „Woolsack“ – na křeslo vycpané vlnou, symbolizující význam obchodu s tímto materiálem.

Naše české ovečky

Odborníci by vám potvrdili, že vlna z českých oveček má jiné vlastnosti než např. vlna z ovcí středomořských. Přesto se u nás ovce chovají už stovky let a výroba vlněného sukna a příze má i u nás dlouholetou tradici. O rozvoj soukenictví v českých zemích se zasloužil král Přemysl Otakar II., který k nám ve 13. století pozval flanderské soukeníky. Ti se usadili v Broumově, Litomyšli, v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci a v Jihlavě. A věřte, že jihlavské vojenské sukno opatřené pečetěmi kvality bylo známé i za hranicemi. V mnoha evropských zemích se stále udržuje vlnařská tradice a výroba kvalitních vlněných látek. Platí to i pro Česko, byť v mnohem menší míře než dříve.

Řemesla na výrobu vlněných oděvů

Výroba přízí, pláten a suken zaměstnávala v minulosti až pětinu všech našich obyvatel. Např. vlnaři, mykači a krampléři zpracovávali vlněnou surovinu, stříhali ji, rozvolňovali a česali. Přadláci a přadleny předli přízi a soukeníci z ní tkali na stavech vlněná sukna. Nu ano, ovečky se pásly na kopcích, tak nejvíce tkalců žilo v podhůří. Valcháři pak sukno valchovali, což spočívalo v tom, že sukno máčeli v horké vodě s přídavkem dobytčí moči (v minulosti jediného dostupného odmašťovacího prostředku) a současně jej mechanicky tloukli, aby byl jeho povrch hustý až plstnatý. Pak barvíři látku obarvili, v minulosti hlavně bylinami. Dožluta vzácným šafránem, borůvkami namodro, cibulí nahnědo, saflorem oranžově a s pomocí duběnek fialovočerně. A nakonec je mandlíři škrobili a mandlovali tak, aby bylo krásně hladké a lesklé.

MERINO je kvalita

To souhlasíme, ale víte, co slovo Merino znamená? Ano, je to speciální plemeno ovce domácí ceněné pro svou jemnou vlnu. Název Merino má dva prameny: a to ze španělského spojení ovejas merinos, tedy „putující ovce“. Kdy pastevci museli se stádem putovat po celý rok z pastviny na pastvinu. Anebo souvisí se jménem dynastie marockých sultánů Marínovců, odkud se chov těchto ovcí dostal do Španělska. Tam se stal státním monopolem a jejich vývoz byl do roku 1800 přísně zakázán. Přesto se v 18. století podařilo několik oveček propašovat do Francie, odkud se pak rozšířily i do Pruska, Rakouska a Británie. V Českých zemích se začalo plemeno Merino chovat za vlády Marie Terezie v 70. letech 18. století.