Co mají společného Nobel, Chopin nebo Freud? Všichni byli migrenici. V současné době migrénou trpí přibližně 15–20 % žen a 6 % mužů v dospělé populaci, u nás je to více než jeden milion občanů. Přitom řada z nich pořád slýchá: „Máš migrénu? Tak to tě jenom bolí hlava, nebo ne?“ Migréna je přitom závažné neurologické onemocnění, které se nevyhýbá ani umělcům, státníkům a vědcům. Elvis Presley, Caesar, Tolstoj nebo Darwin – i jim vstupovala do života v těch nejnevhodnějších situacích a narušovala jejich sny a cíle. Elvis na koncertě? Caesar uprostřed bitvy? Nebo Tolstoj při psaní románů? I u těchto aktivit s nimi byla předzvěst migrény a strach z jejího možného příchodu.

Migréna se neptá, kdy může přijít, a její projevy mají zničující dopad na denní fungování každého migrenika, ale i jeho blízkých. V mžiku dokáže stopnout plány bez ohledu na to, jestli jde o schůzku s klientem, nebo maturitní ples dcery. Akutní záchvat pulzující bolesti hlavy doprovázený žaludeční nevolností, přecitlivělostí na světlo, průjmy, zimnicí a celkovým vyčerpáním může trvat až 72 hodin. První pomocí jsou pro pacienta často bolest tlumící analgetika. Dnes už ale medicína vládne i takovým metodám, jako je prevence a aktuálně i nový typ preventivní léčby – cílená biologická léčba. Jaká byla ale cesta k ní? Pojďte se s námi podívat do minulosti na to, čím si migrenici prošli v cestě za zkrocením tohoto onemocnění.

Migréna není novinka, mluvili o ní starověcí Egypťané i Galén v Řecku

Migréna tu s námi je už opravdu dlouho. Vůbec první její popis se dochoval ze starověkého Egypta. Na jednom papyru, jehož původ je odhadován k roku 2500 př. n. l., jsou definovány příznaky migrény. Vylepšení se její popis dočkal v době Hippokrata, který popsal migrenickou auru. Na řeckého lékaře navázal výjimečným vyobrazením Galén z Pergamu, který popsal typické migrenické bolesti jedné poloviny hlavy v období 200 n. l. Byl to právě Galén, kdo začal používat termín hemikranie, neboli polovina hlavy, který dal nakonec vzniknout pojmu migréna.

Od otvoru v lebeční kosti až k více a více sofistikovaným lékům

Pacienti si při čekání na vhodnou léčbu migrény prošli ledasčím. Před nástupem nejmodernější preventivní léčby, která má za cíl záchvatům předcházet, se řešení migrény omezovalo pouze na tlumení akutní bolesti. V mladší době kamenné byla úlevou od bolesti hlavy tzv. trepanace lebky. Metodou pokus a omyl se naši předkové naučili vyvrtat otvor do lebeční kosti. Zákrok byl prováděn bez umrtvení a přežila ho pouze třetina pacientů. Rozvoj farmakologie v 19. století přinesl první léky na tlumení bolesti. Jedno z prvních analgetik, notoricky známý Aspirin, bylo mimo jiné používáno i na migrenické bolesti.

Před nástupem nejnovějšího typu preventivní léčby vládla světu migrény doba triptanů. Triptany jsou určeny k léčbě akutních záchvatů a v 90. letech minulého století představovaly další významný milník v rozvoji akutní léčby migrény. Řadí se do skupiny antimigrenik a i v současné době stále hrají významnou roli při tlumení akutních projevů migrény. Nejnovějším typem prevence je cílená biologická léčba, která může snížit četnost a intenzitu záchvatů i počet migrenózních dnů.