Sáhnout do kabelky pro rtěnku, to je každodenní rutina většiny žen už více než 100 let. Líčení rtů bylo sice běžné už mnohem dříve, ale 20. a 30. léta minulého století vývoj rtěnky podstatně urychlila. S nástupem němého filmu totiž herečky pocítily potřebu svůj vzhled zvýraznit.

Z dávné historie

První doklady o líčení rtů pocházejí z doby před 5000 lety, konkrétně z Mezopotámie a posléze z Egypta. Královna Kleopatra ovšem při svádění Caesara nepoužívala klasickou rtěnku jako její nejslavnější filmová představitelka Elizabeth Taylor (Kleopatra) ale zvýrazňovala si rty směsí z rozdrcených červců a mravenců. Předchůdkyni moderní rtěnky vyrobil jaksi omylem arabský lékař Abu al-Quasim al-Zahrwai v 10. století našeho letopočtu během svých pokusů s výrobou parfémů. Ovšem nepředstavujte si klasickou tyčinku, stále šlo o hmotu na bázi vosku, která se nanášela prsty nebo štětečkem.

Krášlení rtů se postupně rozšířilo i do Evropy, ale vlivem církve později došlo k utlumení jakéhokoli zdobení těla (středověk nedal mnoho ani na jeho očistu). Rudé rty rty se zkrátka nehodily k vroucím modlitbám. K renesanci používání rtěnky došlo až v 16. století, protože v aristokratických kruzích móda nařizovala kontrast bledé tváře a rudých rtů. Tehdejší rtěnky však obsahovaly olovnaté soli, které způsobovaly zdravotní problémy, nebo dokonce otravy.

Ještě v polovině 19. století se rtěnka nanášela štětečkem, až v roce 1884 uvedla francouzská kosmetická firma Guerlain na trh první sériově vyráběné pevné rtěnky, které se balily do hedvábného papíru. Obsahovaly již zdravější složky, jako byl jelení lůj, ricinový olej nebo včelí vosk, ale stále ještě řadu zdraví škodlivých látek.

Němý film si rtěnky zamiloval

Na počátku století se rtěnka stala symbolem ženské touhy po nezávislosti – ženy se líčily, aby k sobě přitáhly pozornost. Navíc chtěly vypadat krásně na fotografiích a posléze i ve filmu. Němý film nedovolil herečkám projevit se hlasem, musely se tedy snažit zaujmout vzhledem a výrazem. To samozřejmě neuniklo ani divačkám v kinech, takže poptávka po rtěnkách utěšeně rostla. Ve 30. letech prohlásil časopis Vogue rtěnku „nejdůležitějším kosmetickým přípravkem pro ženy“ a od té doby je její místo v dámských kabelkách nezastupitelné.

Druhá světová válka sice vývoj kosmetiky pozastavila, protože kosmetické složky jako petrolej a ricinový olej používaly především pro válečné potřeby. Rtěnky byly nedostatkovým zbožím, proto se firmy snažily vytvořit »trvanlivou« variantu, která by vydržela déle a nositelka ji nemusela tak často dokupovat. Povedlo se to až v roce 1949 americké chemičce Hazel Bishop, která vyvinula dlouhodržící rtěnku založenou na směsi vosku, olejů a hlavně velmi silných pigmentů.

Od Marilyn po Madonnu

V 50. letech značky hledaly »dokonalou« červenou, kterou si žádaly hlavně obdivovatelky hereček Marilyn Monroe nebo Avy Gardner. V 60. letech byly populární nenápadné pastelové odstíny jako béžová a růžová, tvořící kontrast k módním černým očním linkám.

V 70. letech se díky populárním zpěvačkám černé pleti, jako byla Diane Ross nebo Gloria Gaynor dostaly do popředí intenzivní odstíny jako fuchsiový, ostře růžový nebo fialový. Čím lesklejší, tím lepší. Punková móda z Velké Británie oproti tomu fandila spíš temnějším odstínům od vínového po černý.

Osmdesátá léta patřila sytě rudé. Nosila ji i zpěvačka Madonna – jejím oblíbeným odstínem, který dodnes patří mezi nejprodávanější, se stal Russian Red od značky MAC. O dekádu později ona i nové hvězdy typu hereček Winony Ryder nebo Drew Barrymore podlehly módě tmavých tónů od hnědého po barvu burgundského.

Od té doby se trendy v líčení rtů pravidelně střídají, tvůrci totiž často hledají inspiraci v minulých desetiletích. Jednou frčí lesklé, podruhé matné, světlé nebo výrazné, ale v zásadě si je každá žena může přizpůsobit svému stylu.

PS: Věděli jste, že průměrná žena za svůj život slízne ze rtů 2–3 kg rtěnky?