Znáte přísloví o tom, jak stokrát nic umořilo osla? Bohužel se tato lidová moudrost dá aplikovat i na pití vody z kohoutku. Nedávná studie amerických vědců z Environmental Working Group totiž prokázala, že ačkoliv jednotlivě kontaminanty v kohoutkové vodě bezpečnostní limity nepřekračují, představuje jejich dlouhodobá kumulace v organismu vážné zdravotní riziko. Při dlouhodobém pití vody z kohoutku by tak lidé měli zvážit pořízení moderních filtračních přístrojů, které toxické látky z vody dokážou účinně odstranit.

Pití vody z kohoutku je ekologičtější a většinou též levnější než pití vody balené. V České republice navíc máme k dispozici kohoutkovou vodu poměrně vysoké kvality. Přesto se do pitné vody mohou dostat desítky až stovky kontaminantů, například z životního prostředí (hnojiva a pesticidy z polí a podobně), těžké kovy z potrubí nebo zbytky léčiv a jiných chemikálií, s nimiž si čističky odpadních vod neporadí. „V neposlední řadě je pak problémem i chlor, který se sice využívá k dezinfekci pitné vody, ale na druhou stranu v ní může vytvářet nebezpečné sloučeniny. V poslední době se pak čím dál častěji hovoří i o výskytu mikroplastů v kohoutkové vodě,“ uvádí Michal Osina, zakladatel společnosti FitVoda. Kontrolní orgány, které se zabývají kvalitou pitné vody, samozřejmě hladiny toxinů v pitné vodě sledují. Česká republika má přitom limity pro jednotlivé látky v řadě případů nastaveny ještě přísnější, než jaké ukládají evropské předpisy. Jak ale upozornila nedávná studie amerických vědců, fakt, že obsahy dílčích kontaminantů kohoutková voda nepřekračuje, nemusí znamenat, že je její dlouhodobá konzumace bezpečná.

Kumulativní riziko až doteď nikdo nebral v potaz

Odborníci z neziskové organizace Environmental Working Group (EWG) zveřejnili na začátku května studii, která se jako vůbec první odborná práce věnovala kumulativnímu riziku, které představují kontaminanty přítomné v kohoutkové vodě. Ve studii publikované v odborném žurnálu Environmental Health aplikovali vědci z EWG novou analytickou metodu, která vypočítala zdravotní dopady toxinů přítomných ve vodě jakožto jednoho celku, nikoliv jako oddělených látek. Výsledky přitom nebyly nijak pozitivní, neboť se ukázalo, že při takovémto hodnocení mnoho „kohoutků“ neobstojí. Aplikovaný kumulativní přístup se běžně používá při zhodnocení zdravotních dopadů škodlivin ve vzduchu, na pitnou vodu jej však až doposud nikdo neaplikoval. Individuální hodnocení dopadů jednotlivých kontaminantů totiž dle odborníků neodpovídá realitě, neboť pitná voda velmi často obsahuje celý koktejl chemických látek. Ty sice nemusejí přesahovat zákonné limity, jejich dlouhodobé hromadění v těle však představuje vážné riziko. Jednotlivé toxiny se navíc mohou v organismu přeměňovat na ještě nebezpečnější sloučeniny.

Moderní filtrační přístroje umí odstranit přes 170 kontaminantů

Ve světle těchto zjištění je tedy nutné, aby orgány zodpovědné za kontrolu kvality pitné vody přehodnotily svůj přístup k měření rizikovosti kontaminantů v kohoutkové vodě. „Lze ovšem předpokládat, že jakékoliv změny v této oblasti budou značně nákladné a může trvat roky, než budou zavedeny do praxe,“ upozorňuje Michal Osina. Lidé by proto měli vzít odpovědnost za kvalitu vody, kterou pijí, do vlastních rukou. Jedním z nejlepších pomocníků, jež jsou jim v tomto ohledu k dispozici, jsou speciální přístroje na filtraci kohoutkové vody, které lze snadno používat v domácnosti. Například ionizér od společnosti AlkaViva dokáže díky vysoce kvalitním filtrům UltraWater z kohoutkové vody odfiltrovat až 172 kontaminantů včetně olova, arsenu, průmyslových chemikálií, hormonů, chloru, pesticidů či těžkých kovů.