Léčebné účinky rostlin objevili pravděpodobně Číňané někdy kolem roku 4500 před naším letopočtem. První esenciální oleje k péči o tělo a ducha začali vyrábět Egypťané a následně také Řekové a Římané, kteří je využívali především při koupelích a masážích. V současnosti se esenciální oleje zdaleka nepoužívají jen k masážím a koupelím, ale i v péči o pleť obličeje a celého těla, své uplatnění mají také v pedikúře.

Získávání esenciálních olejů

Základem aromaterapie jsou esenciální oleje, které se v malém množství vyskytují v různých částech rostlin – kořenech, listech, květech, plodech, kůře či pryskyřicích. Jsou značně nestálé, snadno se odpařují a skládají se z tak malých molekul, že lehce pronikají kůží. Esenciální oleje jsou rozpustné v alkoholu, éteru a stálých olejích, ne však ve vodě. Získávají se destilací, macerací, chemickou extrakcí a lisováním za studena nebo za tepla.

Nejšetrnější metodou je lisování za studena. Takto získané oleje mají intenzivní vůni, obsahují cenné doprovodné látky, jako jsou lecitin, vitaminy a nenasycené mastné kyseliny, a používají se často v kosmetice. Oleje lisované za tepla ztrácejí některé ze svých důležitých vlastností, a tím je limitováno jejich použití.

Esenciální oleje v kosmetice

Esenciální oleje se v kosmetice nepoužívají pouze k masážím. Přípravky s obsahem vonných esencí se mohou použít na celé kosmetické ošetření, počínaje odlíčením, čistěním pleti a konče maskou. Aromaterapeutické ošetření pleti má ale své zvláštnosti. Příslušná vonná esence se vmíchá do masťového základu těsně před aplikací. Je třeba ale přesně dodržovat doporučenou 2% koncentraci, tj. maximálně 20 kapek oleje do 50 g masťového základu. Kosmetička by měla dobře znát vlastnosti a účinky jednotlivých esencí a předem si určit, jaký efekt od daného přípravku očekává.

Aromaterapie v pedikúře

Esenciální oleje lze využít jednak ke koupelím nohou, jednak v péči o pokožku a nehty postižené plísňovým onemocněním, pro ošetření ztvrdlé kůže chodidel včetně bolestivých prasklin na patách a dále k masážím a zábalům nohou.

KOUPELE mají příznivý vliv na pokožku nohou, ale vhodně zvolená směs esenciálních olejů může pozitivně působit při bolesti hlavy, nachlazení či chřipce. Pro relaxační koupel jsou vhodné esenciální oleje z heřmánku, pomerančového květu, levandule, majoránky či santalového dřeva. Pro tonizující a stimulační koupel zvolte esenciální oleje z bazalky, máty, jalovce či rozmarýnu, pro osvěžující koupel esence z citronu, máty nebo gerania. Používejte vždy jen pár kapek – maximálně 1–4 kapky na koupel. Pokud chcete aplikovat více druhů esencí, celkový počet kapek by neměl být vyšší než 5–6 kapek.

ZÁBALY NA NOHY se speciální směsí olejů (například z cedru, jalovce, cypřiše nebo citronu) se využívají v případě unavených či oteklých nohou, ale i při revmatismu, artróze, dně, nebo při rekonvalescenci po poranění kloubů či svalů. Směs v nosném médiu nanesete na nohy, zabalíte je do fólie a froté ručníku a necháte působit 40–60 minut.

MASÁŽE jsou jedním ze základních způsobů využití aromaterapie. Na rozdíl od masáží celého těla, na nohou slouží esenciální oleje jen jako doplněk, důležitější je využít působení na reflexní body, kterými můžete ovlivnit i vzdálená místa na těle.

PLÍSŇOVÉ ONEMOCNĚNÍ postihuje nejen pokožku nohou, ale i nehty. Léčba je vždy dlouhodobá a vyžaduje velkou trpělivost. Přípravky se speciální směsí esenciálních olejů (například z tymiánu, šalvěje, čajovníku nebo hřebíčku) se aplikují za nehty, případně se vmasírují do postižené kůže. Důležité je aplikovat je pravidelně a dlouhodobě – i po vymizení zjevných příznaků. Nebezpečí infekce lze snížit také použitím vhodných přípravků na ošetření obuvi a ponožek.

DEODORANTY s obsahem esenciálních olejů (například z levandule, čajovníku, šalvěje, mateřídoušky nebo hřebíčku) působí proti nadměrnému pocení nohou, omezují zápach a dezinfikují.

KAŽDODENNÍ PÉČE by kromě koupele měla zahrnovat i ošetření kvalitním krémem s obsahem esenciálních olejů.