V dnešní době je spojení pracovních povinností a soukromého života téměř každodenním bojem o čas. Někomu vyhovuje vstávat brzy ráno, vyřídit své úkoly do poledne a potom už mít volný čas pro rodinu a své zájmy, někdo zase raději preferuje pracovat déle, a raději si ráno přispat, zacvičit a dát pořádnou snídani. Pracovní doba byla vždy nastavená tak, aby byla kompromisem pro všechny zaměstnance, ale v posledních letech se zaměstnavatele rozhodli ve svých společnostech postupně zavádět flexibilní pracovní dobu, která nabízí možnost upravit si svůj den podle vlastních představ.

Kde se flexibilní pracovní doba vzala

Flexibilní začátek a konec pracovní doby není žádnou novinkou, ve většině společností vždy fungovala taková neoficiální dohoda, že například Hanka s malými dětmi chodí do kanceláře dříve, aby je vyzvedla odpoledne ze školky, zatímco Alena, která nemá rodinu, za to si ráda večer po práci vyrazí ven s kamarády, může přicházet až kolem desáté. V normálním pracovním kolektivu se zkrátka vždy dohodou a nepsanými pravidly došlo k nějakému systému vyhovujícímu všem. Velkým krokem vpřed českých zaměstnavatelů je ovšem rozhodnutí, že se odvážili předat v tomto ohledu svým zaměstnancům důvěru a zavést oficiálně určitý časový úsek, kdy mohou lidé přicházet a odcházet podle svého uvážení, pokud odpracují dohodnutý počet hodin. „Stejně jako služební telefon je už standardním benefitem, i flexibilní pracovní doba se stává běžnou záležitostí. V dnešní hektické době je pro zaměstnance důležité, aby byli schopni vyřídit si například schůzku v bance a nemuseli si kvůli tomu brát dovolenou,“ říká Kateřina Lukášová, HR ředitelka společnosti Sazka a.s. patřící k zaměstnavatelům podporující politiku vstřícnosti vůči zaměstnancům.

Jak to vypadá, když jste zaměstnancem s možností flexibilní pracovní doby

Zřejmě všichni známe kancelářskou práci, kdy si sami musíme organizovat časové možnosti pro splnění jednotlivých úkolů, ale ne všichni už máme v hlavě nastavený stejný model fungování. Někdo rád vyřizuje e-maily ráno, někomu více vyhovuje vyřídit si během dopoledne schůzky, a potom se už jenom věnovat práci u počítače. Stejně tak je to s nastavením flexibilní pracovní doby. Když ráno odvezete děti do školy o půl osmé, je pro vás přirozenější být v práci na osmou. Potom už ale samozřejmě nechcete sedět v kanceláři stejně dlouho jako vaši kolegové. Flexibilní pracovní doba je v podstatě takové povolení v interních směrnicích, kdy můžete odejít domů po odpracovaných hodinách, nikoliv podle pevně dané hodiny. Může se zdát, že tímto způsobem docházky bude trpět pracovní morálka, ale zkušenosti zaměstnavatelů jsou většinou pozitivní. Spokojení zaměstnanci jsou výkonnější a více motivovaní.

Pružná pracovní doba není pro každého

Vypadá to, že flexibilní pracovní doba je skvělý nápad a měla být zavedena už dávno, ale nemusí to tak být všude. Flexibilita v práci úzce souvisí s odpovědností za výkon a výsledky, na což ovšem není každý stavěný. Je to zodpovědnost, která s pevnou pracovní dobou od osmi do čtyř většinou odpadá. I podle psychologů je velice těžké postavit se k takové volnosti zodpovědně a nedostat se do spirály kvapné noční práce a natahování deadlinů. Takový stres může přebít veškeré pozitivní důsledky pracovní flexibility, proto záleží na uvážení každé společnosti, jestli svým zaměstnancům v tomto ohledu může časovou neomezenost nabídnout.