Řasenka je kosmetický výrobek určený k nanášení barvy na oční řasy za účelem jejich zvýraznění. Denně ho používají miliony žen a podle amerických průzkumů nejčastějším úrazem, který si dámy způsobí při líčení, je právě píchnutí řasenkou do oka. Dnes už je sice možnost nechat si udělat permanentní prodloužení nebo zhuštění řas, ale zpravidla jde o zákrok časově omezený na několik týdnů, takže spousta žen se obvykle zase vrátí ke klasické řasence.

Zviditelňování očí a řas má prapůvod ve starém Egyptě, kde si uhrančivý pohled vytvářeli muži i ženy. Používala se k tomu směs kajalu a přírodních mastí, která mimo jiné také chránila oči před sluncem. Kajal hrál důležitou roli rovněž na Blízkém Východě, v jižní Asii nebo v antickém Římě, všude tam si už ale oči zdobily pouze ženy, které toužily mít dlouhé, husté a zatočené řasy.

Naopak ve středověku a v renesanci byla ideálem žena nenalíčená, se světlou pletí a vysokým čelem. V aristokratických kruzích bylo v té době běžné mít nejen obočí, ale i řasy vytrhané. V době alžbětinské zase byla vzorem krásy královna Alžběta I. a její rezavé vlasy, řasy a obočí. Ženy v jejím okolí se potají barvily směsí sazí a červených bobulí. V 18. století se řasy ani oči nijak nezvýrazňovaly a v 19. století, hlavně v jeho druhé polovině bylo nápadné líčení výsadou prostitutek a podřadných hereček.

První moderní řasenku vyrobil Eugène Rimmel, zakladatel stejnojmenné kosmetické značky, v roce 1840. A brzy se stala hitem, protože v té době se rozvíjel fotografický průmysl a ženy s dlouhými černými řasami na fotkách vypadaly lépe. Jeho vynález byl tak populární, že mnoho zemí začalo jeho jméno používat pro označení řasenky (například ve Francii, Portugalsku nebo Turecku). Řasenku podobnou té naší vytvořil v roce 1917 z antracitového prášku a kosmetické vazelíny T. L. Williams a založil firmu, kterou pojmenoval po své sestře Mabel – Maybelline. Řasenka se prodávala se v kulatých nádobkách a nanášela štětečkem.

Ve 20. a 30. letech se nejvíce rozvíjel filmový průmysl a herečky chtěly mít dlouhé zatočené řasy. Vedle řasenky k tomu sloužily kleštičky z chirurgické oceli a také umělé nalepovací řasy, které na míru pro filmové plátno vytvořil americký režisér David W. Griffith. Zpěvačka Helene Vierthaler Winterstein si nechala už v roce 1938 patentovat voděodolnou řasenku.

Koncem 50. let se značka Revlon postarala o další revoluci. Černý krém, který se do té doby nanášel malým kartáčkem uzavřela do tuby se spirálově zatočeným štětečkem. Klasickou trubičku se štětečkem uvedla na trh v roce 1957 také Helena Rubinstein a její propagace se ujala největší módní ikona té doby – modelka Twiggy, která oslňovala očima dítěte s megadlouhými řasami. Výrazné řasy vyvolávají iluzi větších a otevřenějších očí, ty jsou podvědomě spojovány s mládím a nevinností. Mimochodem, víte, proč ženy automaticky otevírají ústa, když aplikují řasenku? Je totiž mnohem jednodušší nemrkat, když máte otevřenou pusu.

Značka Revlon se zapsala do historie také tím, že v roce 1960 představila první barevnou řasenku. Rychle ji však následovaly další značky. Více než barvy ale ženy řešily voděodolnost řasenky – jak už bylo řečeno, první byla uvedena už v roce 1938, jenže obsahovala z více než 50 procent terpentýn a trvalo několik desetiletí, než bylo složení změněno.

Ze všech používaných líčidel má řasenka nejkratší životnost, je to zhruba 3–5 měsíců od otevření. Kdyby každá žena tuto trvanlivost respektovala, utratila by během svého života za řasenky v průměru 90 000 Kč.