ŠTĚPÁNKA DUCHKOVÁ se v médiích pohybuje od první poloviny 90. let. Televizní zkušenosti získala jako redaktorka ve zpravodajství České televize, poté 10 let působila v televizi Prima jako moderátorka Zpravodajského deníku a diskusních pořadů Nedělní partie a K věci. V současné době se věnuje především mediálním tréninkům a výuce prezentačních dovedností. Moderuje společenské akce, kongresy a tiskové konference, v Českém rozhlase uvádí pořad K věci. Všichni ji máme zafixovanou jako elegantní usměvavou dámu a také starostlivou maminku 10letých dvojčat.

Většina lidí si vás pamatuje z vašeho působení na televizních obrazovce. Nestýská se vám po té době? Je rozhlas dostatečnou náhradou?

Televizní vysílání je jako droga. To víte, že mi to chybí, naposledy jsem ještě nedávno vysílala v TV Barrandov. Nejraději dělám pořady naživo, protože mě baví ten adrenalin. Když něco zkazíte, už to nejde opravit. V rozhlase je to také fajn, ale vysílám jen jednou týdně. Věnuji se teď hlavně mediálním tréninkům a výuce prezentačních dovedností. Připravuji politiky a manažery na různých úrovních na vystoupení v televizi a na veřejnosti.

Jak jste se k mediálním tréninkům pro politiky a manažery dostala? Měla jste v televizi problémy s trémou?

S trémou jsem měla problémy hlavně v prvních týdnech vysílání. Naskakovaly mi na obličeji a ve výstřihu fialové skvrny a měla jsem úplně zúžený jícen, takže jsem nevystačila s dechem do konce věty. Tehdy jsem nevěděla, jak na to. Dnes už s tím umím pracovat. a tak jsem se rozhodla předávám to dál, protože s trémou se potýká spousta lidí. I když já vždycky zdůrazňuji, že malá tréma je důležitá. Udržuje člověka v pohotovosti.

Co byste poradila ženám, které se například ucházejí o práci, na které jim záleží? Nějakou základní radu, která vždycky zabere…

Myslím, že hodně bodů člověku přidá příjemný úsměv na tváři. Mnozí lidé mají ve stresu úplně kožený obličej. Je dobré se tzv. vědomě usmívat. Ale pochopitelně jen lehce, aby si zase člověk nepřipadal, s prominutím, jako „idiot“.

Vystupujete často na veřejnosti, musíte tedy dbát o svůj zevnějšek. Máte svého oblíbeného kadeřníka a kosmetičku, nebo si vystačíte sama?

Sama se tedy rozhodně nevystačím, bohužel. Už téměř dvacet let chodím k Liborovi Šulovi, což je nejen můj skvělý, ale i zpovědník. A kosmetičku mám už také spoustu stejnou – Aničku v salonu Nazeli v Letňanech. Když něco funguje, tak to neměním. I k zubní hygienistce paní Bažatové chodím už asi 15 let.

Vaším poznávacím znamením jsou brýle. Máte nějaký speciální trik na líčení pod brýle?

Brýle trochu zmenšují oči, tak používám na spodní vnitřní víčko bílou tužku.

Jaký styl oblékání máte ráda? Řídíte se striktně módními trendy, nebo raději sázíte na klasickou eleganci?

Nejraději mám klasickou eleganci. Kdyby to šlo, tak chodím jen v šatech. Důvodem je i určitá pohodlnost – když si obléknete šaty, nemusíte přemýšlet, co nahoru a co dolů.

Podílíte se na řadě charitativních projektů. Který z nich je vaše srdeční záležitost?

Určitě všechny akce neziskovky Nedoklubko, jejíž jsem patronkou. Je to organizace pro rodiče s předčasně narozenými dětmi. I moji dva synové se narodili jako úplní pidimužíci. Jeden měl kilo a jeden kilo třicet. Naštěstí to rychle dohonili. Moc ráda chodím na srazy rodičů a sleduju, jak děti, co měly při narození třeba jen půl kilogramu, dokázali naši lékaři vypiplat. Zrovna teď mě čeká běh pro Nedoklubko. V oboře Hvězda běžím s kluky dvoukilometrovou trasu. Tedy já budu spíš poskakovat – chvíli běh, chvíli chůze, ale kluci poběží určitě jako blesk.

Co vás teď na jaře čeká zajímavého? Kde by se s vámi čtenáři mohli setkat?

Nejvíc se těším do poroty na akci Muž roku 2019.