Tato tradice je v našich zemích tak rozšířená, že si zaslouží samostatnou kapitolku v našem seriálu zaměřeném na Velikonoce. Během let naši předkové objevili takové techniky zdobení kraslic, že je jezdí obdivovat turisté z celého světa.

Velikonoční kraslice je natvrdo uvařené nebo vyfouknuté, duté vejce ozdobené různými výtvarnými technikami. Ženy a dívky je používaly jako odměnu pro koledníky za vyšlehání pomlázkou.

Od pradávných dob bylo vejce symbolem zrození a života. V dávné historii se vejce vkládala do hrobů zemřelých. Zlatě obarvené vejce bylo objeveno například v královské hrobce v Sumeru. Věřilo se v kouzelnou moc vajec a k jejímu posílení byla pomalovávána různými magickými ornamenty. Magie postupně vymizela, zůstaly jen ornamenty převážně abstraktní nebo rostlinné a zvířecí motivy symbolizující přírodu probouzející se k životu.

V symbolice se výrazně uplatňovala červená barva. Právě od ní je nejčastěji odvozován původ slova kraslice (ze staroslovanského krasnyj, krasniti). Červenou kraslici si dívka nechávala pro hocha, na kterého si tajně myslela. Vejce darované z lásky muselo být nejen červené, ale také plné. Prázdné bílé skořápky byly spolu s prázdnými ulitami šneků symbolem smrti a sloužily ke zdobení Morany.

Duté malované kraslice (tzv. výdumky) jsou k vidění až v moderní době, kdy jsou výhodným prodejním artiklem. Aby se stihlo namalovat dostatek vajec, malovaly se průběžně po celý rok, a nebylo tudíž možné malovat vajíčka plná, protože by se zkazila.

Barvení vajec

Pro Velikonoce jsou typické barvy červená, žlutá, zelená, červenohnědá, hnědá a černá, protože se daly získat z přírodních zdrojů. Koncem 19. století je nahradila chemie. Červená barva ochraňovala podle pověr před démony a zároveň symbolizovala lásku a život. Potřete-li hotová (obarvená a nazdobená) vajíčka špekem, budou krásně lesklá.

Přírodní barvy:

• žlutá – odvar z cibulových slupek (ale jen krátce), šafrán
• červená – odvar ze slupek červené cibule a octa, červené zelí nebo šťáva z červené řepy, šťáva z borůvek nebo bezinek
• světle zelená – lipový květ, kmín, šafrán
• tmavě zelená – mladé žito, voda ze špenátu, odvar z olšové kůry
• fialová – lipový květ, kmín, šafrán
• hnědá – odvar z dubové nebo olšové kůry, odvar z cibulových slupek (déle), čaj
• černá – roztok sazí, na jehož dně je několik rezavých hřebíků, odvar z olšové kůry

Techniky zdobení

Existuje jich spousta. Od nejjednodušších, jakými je reliéfní kresba voskem nebo jednoduché batikování, přes složitější, jako je vícebarevná batika či leptání, až k nejobtížnějším, kterými jsou polepování slámou či sítinou a vyškrabování, neboli gravírování.

Další, poměrně komplikovanou technikou je drátování, patrně nejkomplikovanější je pak prořezávání. Tyto dvě techniky ovšem nepatří ke klasickým, jde o vcelku moderní způsoby. Stále častěji se vyskytuje polepování vajíček obtisky či samolepkami s různými obrázky.

Legenda o malování vajec: Během svého putování po světě jednou přišli Ježíš a svatý Petr do statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Nešťastná žena neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku a našla tam vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Po jejich odchodu chtěla smést ze stolu skořápky, ale k jejímu překvapení byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.