Haemophilus influenzae – bakterie, jejíž název nemá s virem chřipky (lat. Influenza) nic společného, ačkoliv byla původně pokládána za jejího původce. Dospělému člověku zpravidla nezpůsobuje žádné komplikace, ale u těch nejmenších může vyvolat závažné zdravotní problémy, které mohou končit trvalými následky nebo fatálně. I proto je již 20 let očkovací látka proti této bakterii součástí povinného očkování dětí.

Bakterie Haemophilus influenzae může způsobovat mnoho různých infekcí, od mírných až po velmi závažné. Tyto bakterie se nacházejí v nose a krku lidí, a přestože obvykle nezpůsobují žádné škody, někdy se mohou přesunout do jiných částí těla a vyvolat tam infekci. Existuje 6 typů Heamophilus influenzae, označují se písmeny a–f. Za 95 % všech invazivních infekcí je zodpovědný typ b (Hib), který je proto považován za nejvíce nebezpečný.

Koho Hib ohrožuje nejvíce?

Podle odhadů Světové zdravotnické organizace onemocní Haemophilem influenzae typu b každý rok 3 miliony lidí, z toho 400 000 následkům infekce podlehne. Většina případů je mezi neočkovanými dětmi z rozvojových zemí. „Významným rizikovým faktorem pro Hib je nízký věk – až dvě třetiny infekcí se vyskytují u dětí do dvou let, nejvyšší počet nemocných je ve věku deset až dvanáct měsíců. Je to proto, že dětský organismus je vůči Hib vysoce vnímavý, protože ještě není schopen tvořit dostatek protilátek,“ vysvětluje MUDr. Silvia Bajová, praktická lékařka pro děti a dorost z pražské Nemocnice na Homolce. Zvýšenému riziku jsou vystaveni ale také dospělí starší 65 let, lidé s určitými zdravotními potížemi a zajímavé je, že například i američtí Indiáni nebo původní obyvatelé Aljašky.

Následky hemofilových infekcí

K přenosu bakterie Hib dochází kapénkovou nákazou, vzácně též kontaktem s kontaminovanými předměty. Zdrojem je nemocný člověk, který ale nemusí mít žádné příznaky. Inkubační doba trvá obvykle 1 až 4 dny. „Během ní se bakterie v těle množí, krví putuje do různých orgánů a podle toho, který orgán napadne, se onemocnění projeví. Hib tak může způsobit například zánět plic, zánět očnice, kloubní infekce, akutní zánět středního ucha nebo hnisavý zánět spojivek,“ říká MUDr. Bajová a dodává: „Nejčastějšími a zároveň nejvíce nebezpečnými onemocněními jsou zánět mozku (meningitida), zánět hrtanové záklopky (epiglotitida) a otrava krve.“

Meningitida se vyskytuje nejčastěji u velmi malých dětí od 2 měsíců a až u 20–30 % zůstávají po prodělaní nemoci trvalé následky, jako je hluchota nebo psychomotorická retardace. Riziko úmrtí je i při intenzivní léčbě vyšší než 5 % V případě epiglotitidy hrozí zase zadušení dítěte, pokud není včas zahájena správná léčba. „Riziko je vysoké i z toho důvodu, že dítě bývá u této nemoci nepřirozeně klidné, což může vést k podceňování onemocnění,“ upozorňuje MUDr. Silvia Bajová.

Ochranou je očkování

Díky pravidelnému očkování se výskyt hemofilových infekcí u dětí snížil v krajinách s vysokým pokrytím vakcíny o více než 90 % a dnes se tak objevují už jen velmi vzácně. Očkovací látka je součástí hexavakcíny, která obsahuje ještě očkovací látky proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně a žloutence typu B. Ta se aplikuje dětem od 9. týdne věku, poté se podávají ještě 2 posilující dávky dva měsíce po té první a následně v 11. až 13. měsíci života dítěte. Očkování se doporučuje i některým rizikovým skupinám dospělých, například pacientům s porušenou nebo zaniklou funkcí sleziny.